V tomhle okamžiku se odborníkům orosí čelo. Třicetilitrové akvárium je prostě hnus.
Jenže moje platy se v něm díky mému intenzivnímu studiu internetu cítily doslova jako ryby ve vodě a začaly se vesele množit. Než se rok s rokem sešel, byla nádrž plná oranžových rybiček. A přestalo svítit světlo.
Tak jsem jednoho pátečního večera, kdy jsem náhodou zůstala úplně sama doma, vyrazila a koupila akvárium nové. Jen jsem se spletla v litrech. Trochu. Prostě jsem si domů přivezla šedesátku. Ale za to se všemožným vybavením, o kterém nemluvil ani strýček Google. Šťastně jsem aranžovala kořeny, lávové kameny, chomáčky řas, rostlinky a vzduchování. Ladila jsem kvalitu vody nejrůznějšími přípravky a moje rybičky mě pozorovaly ze ztemnělého akvária a nestačily se divit. Pak jsem je za šťavnatého nadávání všechny vylovila, (práce pro vraha, to mi věřte) a platy se do toho opřely a zaplavily akvárium barvou nejenom oranžovou, ale i žlutou a různě černě skvrnitými variacemi. Jsou jich mraky, občas nějaké dám Klaudii, ta je spolehlivou odběratelkou, její rybičky nemají dlouhou životnost, ale v poslední době hlásila i ona výskyt potěru, tak nevím, co si s tou úrodou počnu. Mám k nim mateřský vztah a je mi jasné, že tak dobře jako u nás se nikde jinde mít nemohou.
Samozřejmě že vím, že akvárium je přerybněné a že potřebuje mnoho péče. Filtruju, vzduchuju, odsávám kaly, měním vodu. Ale přece jen sem tam se některá rybička otočí bříškem vzhůru a opustí tento svět.
Vnoučata moje akvárium milují a dokonce je i baví ho čistit, měnit vodu, vyměňovat filtr. Kdykoli přijedou, přisaje se na mě Klárka jak pijavice a nepustí se, dokud nemáme hotovo. Pak si vezme do hlavy něco jiného a přisaje se znovu. Říkám jí Mozkomor, ale samozřejmě, že slintám blahem a snažím se dělat věci, které jí baví. Bůhví, jak dlouho ještě bude ochotná ke mně jezdit.
Onehdá děti našly leklou rybičku a hlásili mi to. Jejich otec byl však rychlejší než já a pravil :
„To je australská rybička, Austrálie je na druhý straně Země. To přeci víte, že Země je kulatá a co je dole, je vlastně vzhůru nohama. Babička si koupila australský rybičky a protože jsou to jenom hloupý rybičky, tak nevědí, že tady se musí plavat obráceně.“ Ještě chvíli s dětmi vášnivě diskutoval, až to Dominika, dcera národa Jana Žižky ctící slova Mistra Jana Husa : Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti atd, zasáhla.
„To není žádná australská rybička, tahle rybička je prostě mrtvá.“
Hubert se na ni podíval. „Bylas někdy v Austrálii?“
„Nebyla.“
„Tak vidíš. A taťka byl. Takže on ví, jak vypadá australská rybička a ty ne.“
Náš Hubert má totiž fantazii. S ním je radost si povídat.
Když jsem se pokoušela teorii australských rybiček uplatnit na tříleté Aničce, dopadlo to bídně.
Anče ke mně otočilo oči v barvě mléčné čokolády a pravilo moudře :
„Ten rybička je mrtvej, má zavřený oči.“
Jenže když to vezmu kolem a kolem, tak má fantazii ještě větší než Berťas, protože rybičky nemají oční víčka, tudíž nemůžou zavřít oči. Ani po smrti ne.
Autor/ka fotografie: imsogabriel Stock: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/priroda-voda-zahrada-zvire-2053815/