Odmyslím-li nadváhu a bolavé klouby, má šedesátka nesporné výhody. V životě převzal vládu spíše rozum než vášně, holky stojí na vlastních nohou a já mám možnost plnit si svoje sny. A taky mám vnoučata.
Jedním z těch snů byl seník, vlastní, bytelný a krásný, samozřejmě.
Seník stojí. Je plný balíků sena (seník bez sena poztrácí svůj smysl) a nadšená z něj nejsem jenom já, ale taky některé naše slepice. Tady se ukazuje, jak důležitá jsou v lidském životě vnoučata. Vyšplhají až nahoru a posbírají zanesená vajíčka. Samozřejmě se to neobejde bez řevu, protože se okamžitě začnou hádat, kdo poleze první a kdo sebral nejvíc vajíček.
Tu sobotu měl nejdelší výdrž Hubert. Když došla vajíčka, stavěla si Klárka z odřezků dřeva ze stavby salaše (další splněný sen) domeček pro gepardíka a Anče s Fandou si hráli ve slámě na králíky. Jen Berťa ještě šmejdil v seně.
„Babičko, tady mezi těma balíkama je zapadlá slepice. A nemůže ven.“
Představila jsem si sama sebe uvězněnou v úzkém prostoru a rozjeli jsme záchrannou akci. Jenže vyděšená slepice klouzala níž a níž. Klárka zaplať pámbu rozmluvila Bertíkovi, aby se spustil za ní. Oponoval, že když ho s Fanouškem budou držet za nohy, tak by to dal.
„Babi, kdybys vyházela ty balíky ven, tak by slepice mohla vylízt a bylo by. Pak bys je dala zase zpátky,“ věděla si omladina hned rady.
Balíky mají rozměry metr krát metr a podle toho i váhu. Stojí dva na sobě ve třech řadách a rovnali jsme je ve třech. Lépe řečeno ve dvou za mé zmatečné asistence. Sama to prostě nezvládnu.
Jenže znáte to, když nejvíc potřebujete, tak vám telefon nikdo nevezme.
Návrh dětí, abychom zavolali hasiče, jsem nechala jako nouzové řešení a prostě jsem se hecla.
Nakonec se mi podařilo balíky odstrkat tak, abychom na slepici alespoň viděli. Pak se do toho opřeli kluci a vykopali v seně úzký tunel, kudy se slepice konečně dostala ven.
Protože nám zbyla spousta sena, vykydali jsme králíky, nastlali jsme jim čistou slámu a jesličky nacpali senem. To už hustě lilo a promočené a zmrzlé děti usnuly v autě. Kromě Bertíka, který došel k názoru, že zachraňovat se mají nejen slepice ale i babičky a trpělivě se mnou vláčel kolečko obalené bahnem. Ještě nakrájet řepu a potom fofrem domů, po jednom pod horkou sprchu a do dek ke kamnům. Fanda pobrekával, že je mu pořád zima a tak jsem jim vypravovala, jakou mají králíci radost, že mají suché postýlky a spoustu voňavého sena a řepu k večeři. Děti se oklepaly celkem rychle a odešly k babičce Evě, aby se za chvíli vrátily s tím, že teroristi vraždili lidi v Izraeli.
Neznám horší pocit než ten, když někdo rozbije bublinu, ve které spokojeně žijete. Najednou jsem byla postavena před krutou realitu a hrozně jsem se styděla za to svoje malinké sobecké štěstí v houfu vnoučat a zvířat. Svět zešílel a já tady řeším život jedné nešikovné slepice. Nejsem já blázen a svět je normální se svou představou, že silnější má právo na všechno?
A pak jsem si řekla, že možná jsem cvok, ale že kdyby všechny babičky světa učily svoje vnoučata, že cenu má i život jedné malé slepice, že nejdůležitější je mít suchou čistou postýlku, plné bříško a někoho, kdo vás má rád a je ochotný vám pomoct a třeba i zachránit vám život, byl by svět mnohem lepší místo pro život, než je právě teď.
Autor/ka fotografie: Alison Burrell: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/drevo-ptak-zvire-farma-195226/