Tahle povídka během příprav knihy cesty nějak vypadla. Všimli jsme si, až když dorazila z tiskárny. Tak alespoň dárek pro Vás...

POVOLÁNÍ PRO ŽENU NEVHODNÉ aneb LHÁT A PODVÁDĚT SE NEMÁ

Slovo móda se netýká jenom oblékání. Módě podléhá prakticky všechno. Hudba, výtvarné umění, architektura, literatura, zábava a … vzdělání. V současné době je u děvčat módním trendem stát se veterinární techničkou a posléze i veterinární lékařkou. Rodiče je v tom kupodivu podporují a argumentují : „…vona má strašně ráda zvířátka…“. Nikdo neuvažuje o fyzické kondici děvčat, o pozdějším uplatnění v praxi, o spoustě dalších věcí, neboť vzdělání by mělo být prostředkem, aby se člověk uživil. Strohým faktům však nikdo nechce naslouchat a tak sahám v těchto chvílích po svém brožovaném životě a vyprávím příběh, z něhož by mělo plynout poučení.  Ale nejsem si tak úplně jistá, že moje moudra padají na úrodnou půdu.

Jeden čas u nás jako technička pracovalo děvče, které často vzpomínalo, jak bylo za dob svých středoškolských studií na praxi v zoologické zahradě u levhartů. V tu dobu se také stalo, že na nedaleké farmě dlouhodobě onemocněla majitelka a veškerá zvířata zůstala na krku jedinému muži. Kozy, koně, prasata a drůbež se dařilo jakž takž zvládat. Největším problémem však byla puma. Lépe řečeno statný dvouletý pumí sameček.

Bylo mi ho líto. Zvláště když napadla spousta sněhu a udeřily třeskuté mrazy. Tak dlouho jsem před techničkou mluvila o tom, jaký je to chudák, jak je tam zavřený ve výběhu, sám, opuštěný, nikdo ho nemá rád, nemá žádnou maminku ani tatínka, ani svetýrek, prostě jsem infantilně žvanila, až děvčeti došla trpělivost, sbalila manžela a jeli se na pumu podívat. Dokonce uvažovali o tom, že by ho odkoupili a vzali si ho domů.

 Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy dočasný ošetřovatel, pravděpodobně hnán touhou se pumy zbavit, pravil: „To je takovej hodnej kocourek, sem choděj maminky s dětma, vlezou si k němu do výběhu a hladěj si ho.“ V tom okamžiku technička klec otevřela a vstoupila dovnitř. Protože puma trávila většinu času běháním kolem plotu,  byl tam sníh  tvrdý a hladký jako sklo. Takže milé odbornici okamžitě ujely nohy a rozplácla se jak dlouhá, tak široká.

Puma samozřejmě zajásala, protože tohle bylo jiné sousto než zmrzlá slepice, kterou dostávala jednou denně, a okamžitě se na techničku vrhla. Prokousla jí nejdřív paži a pak se pustila do stehna. Ošetřovatel zaječel zděšením a dal se na útěk. Naštěstí manžel, který kousek opodál kouřil, odhodil cigaretu, otevřel výběh a zkrvavenou manželku vytáhl ven.

Pak si pomalu zapálil další cigaretu a zatímco se družka jeho života pokoušela postavit na nohy, díval se zářivým zimním vzduchem na protější kopec, kde se jako dětská hračka pohybovala jasně červené hasičské auto.

„No to by mě teda zajímalo, kam s tím ty blbci v tomhle počasí jedou. Dyť by jim v tomdle mrazu mohla zamrznout cisterna.“

Pokousání si samozřejmě vyžádalo pracovní neschopnost. Při vyřizování formalit jsem pak mimo jiné zjistila, že technička nejen nikdy nebyla na praxi u levhartů, dokonce ani v zoologické zahradě ne, ale, což bylo hlavní, neměla ani středoškolské vzdělání a maturitní vysvědčení úspěšně zfalšovala.  Takže jsme se rozloučily.

Na začátku jsem psala, že z tohohle příběhu plyne poučení, ale ona jsou vlastně tři. To první, že všechny důležité listiny, které vám někdo přinese jako kopii, by měly být úředně ověřené, a ta další dvě ? Ne každé povolání je pro ženu vhodné a hlavně … lhát a podvádět se nemá. Protože ve finále na to stejně doplatí ten, kdo lhal a podváděl.